Hvězda na špicu II.

Už několik let mám stromeček ozdobený háčkovanými dekoracemi. Většinu z nich už jste tady na blogu viděli. K tomu bylo potřeba vyrobit něco na špičku a samozřejmě jsem vyrobila - hvězdu. Byla dost velká, ale na tom starém stromečku to ještě ušlo. Jenže vloni jsme si koupili nový stromeček a hvězda vypadala opravdu giganticky. Jenže... Dokud jsem ji měla, neměla jsem chuť pouštět se do něčeho nového. Naštěstí se mi podařila na Repešském jarmarku prodat a tak už nebylo vyhnutí. Musela jsem se poohlédnout po nějakém návodu na novou. Po chvilce hledání jsem se rozhodla inspirovat u Moniky. Podle popisu měla mít hvězda kolem 20 cm v průměru, což by mi vyhovovalo.

Přání

Všem svým čtenářům, přátelům i náhodným kolemjdoucím přeji pohodové Vánoce.

Hvězdičky a vločky na poslední chvíli (+ návod)

Do Štědrého dne zbývají už jen dva dny. Ale mě to nedá, abych vám tu nepřinesla ještě jeden návod na háčkované vánoční ozdobičky. Jsou to malé hvězdičky a vločky, které si ještě klidně stihnete udělat, dokonce v dostatečném množství, abyste si jimi mohli ozdobit třebas svůj Vánoční stromeček. Já je mám nejraději, protože jsou nejen krásné, ale také rychle hotové. 

Vánoční výměna

Poslední výměna se mi líbila a tak jsem se zapojila do další, tentokrát s Vánoční tematikou. Můj "los" padl na Evu. Eva neměla žádné konkrétní přání, co se týká barvy, nebo zaměření. Trošku jsem si prohlédla její blog a zjistila, že se věnuje především šití a háčkování. Zjišťuju, že háčkování je zřejmě jednou z nejoblíbenějších kreativních technik současnosti. Takže háčkovaný dárek jsem opět zavrhla - nebudu jí přece posílat něco, co si může sama udělat. Ale zjistila jsem, že začíná s patchworkem. Já sice nešiju, ale dělám falešný patchvork. Říkala jsem si, že by se jí to mohlo hodit k nějakým jejím výrobkům a věnovala jeden z mých věnečků, který jsem speciálně pro ni dozdobila patchworkovým zvonečkem. Snad se bude líbit.

Další jarmark

Na minulém setkání Ženského klubu jsme byly novým panem starostou z nedaleké Otinovsi požádány, zda bychom nepřijely udělat jarmark také k nim. "Proč ne?" řekly jsme si, předběžně domluvily termín i podmínky a těšily se na další setkání. Ono bude něco pravdy na tom, že společné zájmy lidi sbližují. My se fakt rády vídáme.

Vánoční dečka

I když jsem vyšívání příliš nepropadla, přecejen jsem pár věcí vyšila. Před asi třemi lety už mi došla trpělivost. Za ta léta jsem si nastřádala slušnou vánoční výzdobu, ale na stolku v obyváku pořád jen obyčejná dečka, která tu leží prakticky celý rok. Chtělo by to také něco s vánočním motivem. Mám krásné předlohy na křížkové vyšívání, jenže s tím je spousta práce a při mém vytížení by to trvalo několik let. A já ji chtěla pokud možno hned. A tak jsem zašla do galanterie, kde jsem věděla, že paní prodává i předtištěné dečky. Naštěstí tou dobou už vánoční motivy byly. Vybrala si jednu, která se mi zdála jednoduchá a doma se pustila do díla. Sice to bylo téměř všechno jen stonkovým stehem, ale myslím, že se povedla. Teď už třetím rokem zdobí můj stolek v čase Adventu i Vánoc.

Háčkované kouličky (+ návod)

Obliba háčkovaných Vánočních ozdob stoupá. Vždyť jsou tak něžné! A ta bílá barva v kontrastu z tmavou zelení stromečku... Jako by ho zasněžil.

Na internetu je spousta návodů a schémat pro háčkování Vánočních koulí. Ale většina z nich mi vyšla dost velká a vedle mýc titěrných ozdůbek to vypadalo celkem nepatřičně. Nastal čas pro vlastní experimenty.

Volánkové šály

Nedávno jsem si objednávala pár věcí ve velkoobchodě a potřebovala jsem něčím doplnit objednávku. Procházela jsem nabídku a přemýšlela, co z toho by se mi hodilo a neleželo mi tu potom roky. Nakonec jsem se rozhodla pro volánkovou přízi. Stejně jsem si 1-2 šály ještě chtěla uplést a Jituška určitě bude chtít ještě černou... No a ty zbývající se mi třebas podaří prodat - musela jsem totiž vzít celý balík 10-ti klubíček, naštěstí měli i barevný mix.

Krajkové zvonečky (+ návod)

Po háčkovaných vločkách jsem se rozhodla pustit do něčeho o kapánek složitějšího. Už dávno jsem obdivovala na různých blozích háčkované zvonečky a tak je pochopitelné, že jsem je chtěla také zkusit. Chvíli mi trvalo, než jsem "vykoukala" jak na to, protože v té době ještě na netu příliš mnoho návodů nebylo. Nakonec jsem se do toho pustila jen na základě fotografií a vlastní fantazie.

 

 

Repechy (už potřetí)

Ani se nechce věřit, že už je to rok, co jsme se my, členky Ženského klubu, poprvé viděly naživo. Jména a přezdívky, které člověk do té doby znal jen z internetu, ať už z článků ukazujících naši tvorbu, nebo z komentářů pod nimi i na našich osobních blozích, najednou dostaly i tváře. A musím říct, že docela milé tváře. A jak se říká, že společný zájem lidi sbližuje, tak i my jsme se rychle sblížily, jako bychom se znaly léta. Proto není divu, že nezůstalo jen u jednoho setkání, ale hned jsme naplánovaly další na jaro a potom další zase na podzim... No a teď už se z toho pomalu stává tradice.

Výměna u Marti

Už dlouho sleduju na blozích různé "výměnné akce". Ale dosud jsem se do žádné nezapojila. Ne, že bych nechtěla, ale dozvídám se o nich až v době, kdy už jsou přihlášky uzavřené a výměna probíhá. Tentokrát jsem měla štěstí a výzvu k účasti jsem objevila včas. Konečně se můžu i já zapojit! Trošku jsem si dělala starosti, jak to zvládnu časově, ale v době začátku jsem ještě stále byla na neschopence, tak bych to snad mohla zvládnout. Tentokrát výměnu organizovala Marťa a tématem byl podzim.

Hedvábná inspirace

Už nějakou dobu obdivuju ručně malované hedvábné šátky. Jenže o této technice nic moc nevím a navíc ani neoplývám příliš velkým talentem. Když se  však naskytla možnost si tuto techniku vyzkoušet, nezaváhala jsem...

A tak jsme se jedno říjnové nedělní odpoledne sešli v klubovně, všichni zvědaví, co a jak se vlastně bude dít. Na stolech byly položené jakési dřeva... Každý jsme si stoupli k jedné hromádce dřevěných latěk - tedy přesněji rámů, jak nám bylo záhy objasněno. Sestavili jsme si ten rám a začali napínat hedvábný šátek. Mezitím nám paní vedoucí udělala krátkou přednášku o různých technikách malby na hedvábí.

Papírová dýně

Už několik let se u nás v obci drží tradice obdobná svátku Halloween, známému především z amerických filmů. Téměř celá ves se rozzáří nejrůznějšími lampičkami vyřezanými z dýní. Loni jich bylo tolik, že se tomu nechtělo věřit. Letos, díky deštivému počasí, se dýní moc neurodilo.

Adámek bude zklamaný, že nemůže dlabat bubáka z dýně a bude nejspíš ještě víc, až se začnou před domy objevovat. Co s tím? A tak mě napadlo, vyrobit napodobeninu. Trošku jsem zabrouzdala na netu a našla několik tipů: Polepit zavařovací sklenice nebo si vyrobit jednoduchý lampion. Ale stále to nebylo ono. Do dýně to všechno má daleko.

Volánkové šály

Minulý rok jsem měla možnost na podzimním setkání v Repechách obdivovat nádherné a měkoučké volánkové šály. A nejen obdivovat! Po krátké ukázce bylo jasné, že pro šikovnou ženskou, která to s jehlicemi trošku umí, nebude problém si takovou nádheru vyrobit také.

Veselý svetřík ze zbytků

Když skončilo léto - letos někdy v půli srpna, probrala jsem Adámkovo oblečení, abych vyřadila to, z čeho už vyrostl. Při té příležitosti jsem zjistila, že na letošní podzim a zimu nemá žádný svetr. Ty, co nosil mu jsou už všechny malé a těch pár, co tu mám po Jitce, nebo od známých, jsou zatím moc velké.

"Konečně tedy můžu zase sáhnout po jehlicích..." zajásala jsem, prolistovala prastaré časopisy, našla asi tři svetříky, které se mi zdály jednoduché na pletení a dost zajímavé pro druháka. Já jsem byla pro kostičkovaný, alespoň bych mohla zužitkovat některé zbytky přízí. Jenže bude se líbit? Není nic snažšího, než se zeptat. A tak jsem obrázky vybraných svetříků ukázala Adámkovi:

"Tenhle!" zabodl prst do obrázku. "Vypadá jako Minecraft."

Vlněné ponožky

Před nějakým časem se mi naskytla "výhodná nabídka". Sestřenici zemřela babička a zůstala po ní hromada přízí. A protože se v rodině ví, že já pořád něco šmodrchám, tak mi je nabídla s tím, že za ně chce uplést ponožky. I když jsem nikdy ponožky nepletla, kývla jsem. To přece nemůže být nic složitého! Krom toho už mám doma pěkných pár let jehlice s tím, že jednou ty ponožky musím vyzkoušet!

Stavíme draka

Září je měsíc, kdy nebe brázdí draci. V dnešní době však už málokdo se s drakem dělá doma. V obchodech je obrovský výběr a za pár korun. Jenže já nostalgicky vzpomínám na nádherné odpoledne strávené s tátou, když jsme vlastnoručně vyráběli draka. Tedy spíš tatínek vyráběl a já ho nábožně sledovala, občas něco podala nebo přidržela. Chtěla jsem Adámkovi podobnou zábavu taky dopřát, stejně jako před léty Jitušce.

Dečka s filaovými květy

Kdysi jsem se pokoušela i o vyšívání. Myslím, že mi to docela šlo a při troše tréninku bych v tom mohla být i dobrá. Vždyť mé první pokusy nedopadly vůbec špatně. Jenže je to příliš náročné na pozornost. Krom toho u ručních prací ráda sleduju jedním očkem televizi, ale u vyšívání mě bohužel ruší. Jinak televize nějak udržuje mou pozornost a nejsem tak rychle unavená. Možná pracuju pomaleji, než kdybych se plně věnovala tvoření, ale stejně bych víc asi neudělala, protože bych po půl hodině odpadla.

Miminkovské svetříky

Když jsem čekala Adámka, tak jsem se pochopitelně také na jeho příchod připravovala. Jak jinak, než pletením svetříků. Jejich fotky už jsem sem chtěla vložit dávno, ale uložila jsem si je tak šikovně, že jsem je dlouhou dobu nemohla vůbec najít. Až jsem hledala nějaké jiné, najednou na mě vykoukly z hlubin mého noťásku a tak se konečně s mimi mohu pochlubit. Bohužel kvalita odpovídá stáří fotografií, jsou všechny z let 2007-08

Čaroděj

Přelom dubna a května je časem, kdy se na mnoha místech a v různých podobách odehrává tzv. "pálení čarodějnic". U nás je to akce zejména pro děti s několika soutěžemi a úkoly. A k tomu také patří pořádný kostým. Jitka sice kostým měla a zřejmě stále ještě je někde na půdě, jenže jí bylo 10 let, když jsem ho tvořila. Adámkovi bude ještě nějakou dobu dost velký. A i kdyby mu padl, ten Jitčin je ze starého svetru, v těch ohlašovaných "letních" vedrech zcela nevhodný. Nezbylo, než vyrobit nový v menší velikosti. Kdo četl můj článek o karnevalových kostýmech, tak si možná vzpomene: Nejsem švadlenka, veškeré moje krejčovské umění začíná i končí u přišití knoflíku. Ale na kostýmy jsem docela slušně vyzrála.

Veselé Velikonoce!

Všem svým přátelům, čtenářům i náhodným kolemjdoucím přeji krásné prožití letošních svátků jara.

Repešské inspirace

O víkendu proběhlo už druhé setkání členek Ženského klubu. Na podzim, když jsme se rozcházely do svých domovů, jsme si říkali, že si to brzy zopáknem, třebas na jaře. Jaro už nějaký ten den máme, Velikonoce se blíží, nastal tedy čas na další setkání. Plánovaly jsme to dlouho, penzion byl zamluvený snad od Vánoc, já se těšila jak malé dítě, že zase uvidím všechna ta bezvadná děvčata a že načerpám spoustu nové inspirace...

Růžová krajka pro Maxíka

"Maxík v růžové krajce" zní poněkud nepatřičně. Ale až se s ním seznámíte, snad vám toto spojení už divné nepřijde. Maxík je totiž vejce, přesněji maxivejce - tedy pštrosí. Dostala jsem ho na podzim od jednoho chovatele. A když už ho mám, chtěla bych se s ním také na Velikonoce pochlubit. Je potřeba z něj udělat kraslici. A protože umělecké střevo mi nenarostlo, jedinou technikou, která přicházela v úvahu, je háčkování.

Vyšívané růžičky

Je to už hodně dávno, co jsem vyšila svou první opravdickou dečku. Už dávno mi učarovala křížková výšivka. Po pravdě, přišla mi o něco snazší než jiné techniky vyšívání. Ale to bylo jen zdání. Křížkové vyšívání je sice jednoduché na zvládnutí, ale náročné na pozornost. Je potřeba skoro pořád počítat jednotlivé stehy, aby to nakonec všechno správně vyšlo.

Sem koko, tam koko, všude kokokodák (+ návod)

... aneb Velikonoční šílenství pokračuje.

Usoudila jsem, že obháčkovaných vajíček už mám dost a je čas se vrhnout na něco nového. Už loni se mě lidi ptali na háčkované slepičky. Dlouho jsem sháněla návod a když jsem konečně jeden sehnala, bylo to trošku něco jiného, než jsem chtěla. Ale vody internetu jsou čím dál bohatší a tak stačilo zadat správá slova do googlu a pár dalších návodů na mě vypadlo. Opět to nebylo úplně to pravé, ale už se s tím dalo experimentovat.

Jdou k vám kuřátka (+ návod)

Už pár let obdivuju na internetu háčkované kukaně s kuřátky. Ale pořád nějak nevycházel čas na to, abych si je také vyzkoušela. Letos na ně konečně došlo. Prvních několik pokusů o uháčkování kukaně podle obrázků na ineternetu skončilo fiaskem. V mém provedení byly kukaně o dost větší než běžná vejce, takže nebylo možné je naškrobit. Nedá se nic dělat, musím experimetnovat se vzorky sama. A po chvíli jsem konečně slavila úspěch - první kukaň byla na světě a seděla na vajíčko jako ulitá.

Kraslice s vějířkem (+ návod)

Ač stále únor, venku to dost často vypadá jako na jaře. Velikonoce jsou sice ještě daleko, ale je potřeba se připravit. Před nimi totiž bývá tradiční obecní výstavka. Oficiální termín sice zatím sdělen nebyl, ale po zkušenostech z let minulých ji čekám 29.3. max. o týden později. Jistě sami uznáte, že je to za chvilku a je nejvyšší čas se pořádně připravit. Prakticky už od Vánoc tedy pilně háčkuju. Před pár dny jsem se tu chlubila svými háčkovanými oblečky na vajíčka. A protože mi začínají chodit dotazy, jak na to, rozhodla jsem se postupně přidat i návody.

Kraslice s pikotkama (+ návod)

Možná si teď budete ťukat na čelo, co blbnu v únoru s Velikonocema. Ale když se kouknu do kalendáře, tak do svátků jara zbývá jen pár týdnů. A do naší obecní výstavky o něco méně. Termín sice ještě nebyl oficiálně vyhlášen, ale dá se tušit a já chci být připravená.

Kraslice ze zbytků

Jak tak pořád háčkuju kraslice, zůstávají mi zbytky přízí. Na celou kraslici jsou moc krátké. Vyhodit je je škoda, protože zas tak krátké nejsou. Dumala jsem, co s nimi. Nechce se mi schovávat takové množství cancourů. Trošku jsem probrázdila vody internetu a nechala se inspirovat... Klubíčko zelené bavlnky v kombinaci s barevnými zbytky působí svěže jarně, nemyslíte? Naštěstí bílých výfuků mám dostatek.

Zdroj: http://kerria.pise.cz/297-kraslice-ze-zbytku.html

Zdroj: http://kerria.pise.cz/297-kraslice-ze-zbytku.html

Minidečky na objednávku

Obchůdek na Fléru prosperuje víc, než jsem při jeho zakládání očekávala. Před pár dny jsem dostala e-mailem žádost o zhotovení 3 minideček ve světlounce zelené barvě. Co by člověk neudělal pro pár korunek! A tak jsem odložila všechny rozdělané práce a pustila se do toho.

Flanderská srdíčka

Flanderská krajka se říká technice háčkování napodobující paličkovanou krajku. Hledala jsem o tom pár informací na internetu, ale kromě fotografií jsem nic nenašla. Název zřejmě dostala podle místa vzniku.

Píchaná vejce

Zabloudivší vyznavače S-M praktik asi zklamu. Nenajdete tu nic pro váš obor zájmu. Manželovy intimní pratie neutrpěly žádnou úhonu. Pro ty, co znají Janinčinu mozkovnu, asi nebude obsah článku žádným překvapením. Ano, po několikáté inspiraci u Janinky jsem neodolala pokušení a konečně také vyzkoušela techniku falešného pachtworku, občas také nazývanou artyčok.

Oblečky na vejce

Jako každý rok i letos jsem uháčkovala pár krajkových oblečků pro vajíčka. Letos je však drobná změna. Pustila jsem se do háčkování skutečných oblečků, které lze vajíčkům kdykoliv obléknout a zase svléknout. A jako každý rok, půjdou na obecní výstavku. Jsem zvědavá, kolik se mi jich vrátí zpět.

 

Vejce v krajkách

Do Velikonoc je sice ještě daleko, ale zase ne tolik. Výstavka bude někdy na přelomu března a dubna. Rovněž sraz Ženského klubu je plánován na začátek dubna. Ač se to někomu bude zdát brzo, je nejvyšší čas se pustit do výroby Velikonočních kraslic a dalších dekorací. Však se také na to připravuju od Mikuláše - během vánočního pečení jsem nashromáždila pěknou hromádku výfuků.

 

Stačí popadnout háček a barevné bavlnky...

 

Minidečky

Když jsem si zřídila obchůdek na Fléru, chtěla jsem tam především dávat háčkované Velikonoční a později Vánoční dekorace, ale s těmi to nakonec dopadá jinak. Za prvé jich nestihám udělat tolik, kolik bych si představovala a za druhé se mi téměř všechny daří rozprodat dřív, než je vůbec stihnu do obchůdku umístit.

Duhoví motýlci (+ návod)

Dlouho jsem sháněla nějaký návod na motýlky. Tenkrát jsem návod  nenašla, ale spoustu fotografií ano. Zkoušela jsem hačkovat podle těch fotek, ale pořád to nebylo to, co jsem chtěla. Nakonec, po několika nezdařených pokusech, jsem uhačkovala motýlka podle vlastního návrhu. Rozměr je cca 6 x 4 cm, záleží na síle příze.

Béžová vestička

Vestiček není nikdy dost. Když Adámek vyrostl z té minulé, nezbývalo než uháčkovat další. Tentokrát jsem vybrala béžovou barvu, protože už jsem doma měla zip - proč ten jsem kdysi koupila už dávno netuším, ale byl nejvyšší čas ho využít. Další rok už by mohl být krátký a kdoví jak dlouho by mi pak zase doma ležel.

Košíček

Tak toto je taky jedna prastará záležitost. Chtěla jsem si vyzkoušet i něco jiného, než dečky. Tento košíček mi padnul do oka a tak jsem se do něj pustila. Škrobení byl pořádný oříšek, tenkrát jsem neznala fintu s lepidlem Herkules a používala obyčejný škrob. Výsledek byl dobrý, ale po pár dnech začal košíček poněkud "vadnout". Zkusila jsem znovu naškrobit silnějším roztokem, ale po pár dnech opět "zvadnul". Místo parády šel do skříně a vlastně tam leží dodnes. Sice jsem mezitím objevila škrobení lepidlem, ale zase momentálně nemám místo, kam ho dát.

Čím škrobit

Častým tématem diskuzí kolem háčkování a podobných textilních technik je otázka škrobení. A tak se s vámi podělím o své zkušenosti i další neověřené způsoby, které jsem našla na internetu. Budu ráda, když mi do komentářů připíšete, čím škrobíte vy a jak jste spokojené.

Pletení pro Jitušku

Před časem jsem se probírala starými fotografiemi své dcery. Byla na nich ještě malá. V té době jsem jí upletla spoustu krásných hadříků a i když jsem to neplánovala, některé se mi podařilo zachytit i na fotografiích. A tak si říkám, proč je nedat i na blog, vždyť jsou to také moje díla i když to bylo dávno. A nemyslete si, rozhodně nejsou všechny!

Maxišátek

Můj muž býval koňák tělem i duší. A k westernovému ježdění také patří country hudba. A protože kolem dokola bývalo podobně trefených koňáků hodně, byly také časté různé countrybály, kde se všichni scházeli a kromě tancování a popíjení si také vyměňovali zkušenosti a drbali se navzájem. V té době jsme tedy absolvovali zhruba 3-5 countrybálů za rok. Můj muž měl za ty roky patřičné oblečení a já si také nechala ušít speciální šaty. Ale na prvním countrybále pod širým nebem jsem zjistila, že i v parném létě jsou noci poměrně chladné. Chtělo to stylový doplněk.

Háčkovaná vázička (+ návod)

Je tu jeden z mých výtvorů. Doufám, že se vám bude líbit. Chtěla jsem něco hezkého a jednoduchého. Uvnitř je sklenička od výživy, takže je možné vázičku použít i pro řezané květiny.

Modrobílá vestička

Tuhle vestičku jsem háčkovala Adámkovi předloni. Zjara a zpodzimu vestičky vždycky hodně užije. Prohrabala jsem taburet, kde schovávám klubíčka a vybrala zbytky modré příze. Zdálo se mi, že by na vestičku mohla vystačit. Vybrala jsem si vzor a pustila se do práce. Když jsem byla asi v polovině, bylo jasné, že modrá příze stačit nebude.

Karnevalový kostým pro nešikovné

Je tu období karnevalů a tak mě napadlo se s vámi podělit o můj vlastní nápad, jak jednoduše vyrobit dítěti kostým. Doba papírových masek i kostýmů již dávno minula. Dnešní karnevalová móda si žádá trvanlivější materiály.

Dnes už se dají pěkné kostýmy koupit za pár šestek. Ale ještě před pár lety taková nabídka nebyla. Hledala jsem tedy způsob, jak obstarat Jitce kostým, který by obstál v konkurenci ostatních masek. Nejsem žádná švadlenka, takže tohle také nebyla ta správná cesta. Nakonec mě však napadlo docela jednoduché řešení.

Čepice

Už je po Vánocích, ale já se k nim ještě musím alespoň krátce vrátit. Když u nás Jíťa byla naposledy, projevila zájem o háčkovanou čepici. Tedy doslovně se zeptala, jestli bych jí nějakou byla ochotná uháčkovat. Jak víte, háčkování pro mě není problém. Problém spíš je, trefit se do jejího vkusu. Moje odpověď tedy zněla: "Řekni si jaký styl a jakou barvu." To ji zaskočilo, protože sama přesně nevěděla, co by si tak asi představovala. Zapnula jsem jí Flér a vyhledala výraz "čepice háčkování". Vyjelo jich snad několik set. Jíťa se chvíli přehrabovala obrázky a pro změnu se zase nemohla rozhodnout - líbilo se jí několik čepic. Ale nakonec si vybrala. Vzhledem k tomu, že do Vánoc zbývalo pár dní, měla jsem co dělat, abych dárek stihla. Ale podařilo se.

A je to!

Chcete vědět co?

Přece ten oblíbený večerníčkový seriál o dvou popletených kutilech. Pat a Mat patří k oblíbeným postavičkám našeho Adámka a tak Ježíšek celý prosinec posedával s háčkem a barevnými klubíčky, aby se pod stromečkem rozzářila dvě očka.

 

Adámek si přál od Ježíška ledacos: Bagr, lego i knížku. Ale stejně největší radost měl ze dvou panáčků, kteří po navlečení na ruku "obživli". Ano, uháčkovala jsem jeho oblíbené postavičky jako maňásky. Zatímco vysněný bagr i lego leží zapomenuté kdesi ve skříňkách, maňásci chodí všude s Adámkem a večer uléhají do postýlky.
Zdroj: http://kerria.pise.cz/250-a-je-to.html

Zdroj: http://kerria.pise.cz/250-a-je-to.html

Z historie pletení

Kdy vlastně vzniklo pletení? Snad jedině vynález stroje času by nám mohl dát odpověď na tuto otázku.

Pletení je jedním z mých koníčků. Když jsem nedávno hledala nějaký pěkný vzorek, natrefila jsem i na článek pojednávající právě o historii této textilní techniky. Přišlo mi to docela zajímavé a tak jsem pro vás udělala stručný výtah.

Dečka na konferenční stolek

Konferenční stolek bez dečky vypadá tak nějak divně. Ale šikovné ručičky v kombinaci s háčkem vyrobí krásný doplněk. I když, přiznám, že výroba mi trvala skoro rok. Vždycky jsem práci na čas odložila a věnovala se zase chvíli něčemu jinému, a pak zase pokračovala dál.

Trošku s obavou jsem použila melírovanou přízi a byla mile překvapená. Melír vytvořil na dečce poměrně pravidelné proužky.

Hvězdičky na záclonových kroužcích (+ návod)

Když jsem koncem léta vyrazila na pravidelný nákup do supermarketu, nestačila jsem se divit. Prázdniny ještě neskončily, očekávala jsem tedy spíš velký finiš školních příprav a s tím související nabídku "supervýhodných koupí" na poslední chvíli. Ale chyba lávky! V supermarketech tou dobou už strašili Mikuláši - tedy zatím jen ti čokoládoví.

Háčkované perly (+ návod)

Různých vánočních ozdob mám už spousty. Ale pořád mi chyběl nějaký vánoční řetěz. Dlouho jsem si s tím lámala hlavu. Měla jsem různé nápady: jednotlivé vločky spojit řetízkem, nebo je rovnou sháčkovat, uháčkovat krajkový proužek/stužku apod. Ale pořád se mi to zdálo takové divné. Až jsem si na svetříku pro Viktorku vyzkoušela a natrénovala háčkované nopky. A nápad byl tu! Vánoční řetěz bude perličkový, tedy celý z háčkovaných perliček. A jak to dopadlo? Posuďte sami!